DD: Hipoterapie v Láryšově 2, 09. 05. 2024

Dnes ve čtvrtek 9. května jsme jeli do Láryšova na koně. Jela celá naše rodinka a strejda Mašlík, bez něho bychom vůbec nejeli. Ne proto, že má řidičák, ale protože to všechno zařídil a je s ním sranda.

První jsme si prošli pastviny, kde byli puštění koníci. Dozvěděli jsme se něco víc o koních: například, proč jsou tak různě zbarvení a jak se jim říká, třeba podle barvě ocasu a hřívy.

Jeli jsme tak místo školy, takže jsem byla ráda, ale tam jsme si školu nahradili zábavněji. Počítali jsme, kolik toho koníci snědí třeba za rok a kolik by to stálo. Nebo jsme poznávali různá semínka, takže přírodopis nechyběl.

Počasí nám krásně vyšlo, bylo sluníčko, takže docela fajn. Paní byla milá, dobře se mi s ní povídalo, ale nejhorší byly ty mouchy a ten smrad.

Teď to nejlepší nakonec: mohli jsme si vyzkoušet osedlat koníky a taky na nich jezdit, ale mě nejvíc bavilo, jak jsem se mohla o ty koníky starat - mohla jsem je česat, kartáčovat a čistit jim kopýtka.

Já jsem dostala na starost klisnu jménem Ema. Byla velká a hodná. Je hnědá jako kaštan s tmavým ocasem. Takovým koním se říká hnědák.

Potom jsem jela na Bleskovi. Byl bílý a krásný. Byl to hřebec, moc mě to bavilo a prý jsem byla šikovná a uhádla všechno. Prý by ze mě byla dobrá veterinářka. Říkala to ta milá paní. Klidně bych tam jela znovu. Moc se mi tam líbilo. Doporučovala bych to lidem, kteří milují koně.

Zpracovala: Lucie Žigová, 9.5.2024